O Torli
Nejsem právě ortodoxní želví fanda, ale dá se říct, že mě čtyři zelení želví bratři s krysím mentorem chytili za srdce.
Jak jsem se k nim vlastně dostala? Přes jednu velmi dobrou kamarádku (doufám, že pocit je vzájemný) jsem byla informována o tom, že něco takového vůbec existuje. A protože slovo dalo slovo, brzy jsem dostala do rukou první díly. A jistě tušíte, jak to pokračovalo. Za první sérií následovala druhá, za druhou třetí a tak dále....Trávila jsem s bratry stále víc a víc času. Dnes už mám zkouknuté prakticky vše, čím jsem byla zásobena. Dokonce jsem tuto „příjemnou nákazu“ rozšířila i dál.
Který z bratrů je mi nejsympatičtejší? Tak to je otázka, kterou nejsem schopna zodpovědět. Příjemní jsou totiž všichni. Pokud bych se měla k některému přirovnat, pak to vidím asi na Raphaela. Stejně jako on jsem totiž cholerik (občas:) a také disponuji jedním mladším sourozencem (pravda, Raph má tři), který se občas baví tím, že na mě skočí s řevem „Cowabunga!“ a baví se mou reakcí, která variuje od leknutí až k poznámkám o její příčetnosti. Občas jsem přirovnávána také k Leonardovi, protože se málokdy směju a snažím se dostát slovu, které jsem dala (vidí-li to někdo jinak, pak se omlouvám:)
Jak jsem se dozvěděla z testu na místních stránkách, tak jsem nejblíže Mistru Třískovi, což si pokládám za velkou čest, ale zklamu vás, žádným bojovým uměním nevládnu (vyznávám zásadu, že kdo uteče, vyhraje – je li dostatečně rychlý:).
Jinak mě můžete znát jako náruživou psavkyni – když dostanu chuť, tak popíšu snad opravdu cokoliv, co mi přijde pod ruku:), čajomilku a počítačového antitalenta.
dobrí
(nikola, 7. 1. 2010 15:42)