"Kde mám svoje katany?" "Ať se mi rychle přizná ten, kdo může za to, že moje saie jsou v odpadkovém koši!" "Kdo mi schoval moji zbraň?" To všechno poslouchal Michelangelo, který se zalykal smíchy a krčil se za jednou zdí. "Páni, to jsem zvědavý, kdy Leo zjistí, že jsem mu je zabalil do ručníku," myslel si.
"To není moc vtipné, Michelangelo," ozval se kdosi nad ním. Podíval se tam a spatřil Katsumi, která se držela jedné trubky a byla natažená na stropě, aby si jí nikdo nevšiml. Seskočila odtamtud a než ji mohl Michelangelo zarazit, někam zmizela a za chvíli se vrátila. Nesla Leonardovy katany a Donatellovu tyč. "To mi nemůžeš udělat!" vykřikl Michelangelo a zběsile mával rukama. "Drobné vtipy mohou být někdy příčinou nepřátelství," oznámila mu Katsumi a chtěla pokračovat do Leonardova pokoje. "Nech si ty svoje moudré řeči! To se nemůžu ani trochu pobavit?" ptal se zoufale Michelangelo. "Uvidíme, jak se budeš tvářit, až ti nikdo nebude věřit," pozdvihla obočí Katsumi, přeskočila ho a odešla do pokoje.
"Pomůžeš mi hledat?" zeptal se jí Leonardo. "Ne," odpověděla Katsumi a podala mu jeho katany. "Díky! Kde jsi je našla?" zeptal se. "V koupelně," oznámila Katsumi a zase odešla.
Teď zamířila k Donatellovi. Jeho pokoj byl převrácený naruby; všechny drobné drátky a šroubky ležely na zemi a Donatello zuřivě hledal svou zbraň. "Nehledáš tohle?" opáčila Katsumi. "Hledám! Kde byla?" zeptal se dychtivě Donatello a vzal si od ní svou tyč. "Za vstupními dveřmi," odpověděla Katsumi. "Od té doby, co odešel mistr Daiki, se toulám po chodbách, až se ztratím." "A jak jsi tedy našla cestu k vstupním dveřím?" vyzvídal Donatello. "Trochu jsem upravila umění svých smyslů," opáčila Katsumi a odešla.
"Být tebou, tak se těch saií nedotýkám," poradila Raphaelovi, který se právě konečně odhodlal na své zbraně sáhnout. "Proč?" zamračil se. "Jednou jsem našla své saie špinavé v kaluži a měla jsem tu smůlu, že jsem právě byla daleko od domova. Než jsem se stačila vrátit, špína uschla a dobrých dvacet minut nešla smýt. A vzhledem k tomu, že v tom koši je hnijící pizza..." Raphael šokovaně ustal ve své činnosti.
"Jestli chceš, já ti tvé saie vyčistím a vyleštím tak, že je nepoznáš." "To je dobře, protože zrovna musím jít někomu utrhnout hlavu," oznámil Raphael a zmizel.
Teď byla Katsumi v místnosti sama. Usmála se, obalila si ruku hadrem a opatrně saie z koše vytáhla. Byly opravdu dost špinavé a poněkud zapáchaly.
Odnesla je do koupelny, kde si připravila obyčejné mýdlo, vodu a malý nožík. Jednu saie opatrně vzala a ponořila ji do vody. Pak zavřela oči a začala tiše odříkávat cosi, co znělo bezmála jako zaklínadlo.
Náhle někdo rozrazil dveře; byl to Michelangelo, který se zrovna zřejmě chtěl schovat před Raphaelem, který ho zuřivě pronásledoval. Jakmile však spatřil, co Katsumi dělá, poklesla mu čelist a zastavil se. I Raphael přestal mávat zdviženou pěstí a udiveně se na Katsumi zadíval. Nic podobného nikdy neviděl.
"Co tady děláte?" ozval se náhle Leonardův hlas. "Pojď se na něco podívat!" zašeptal na něj Michelangelo. "Proč šeptáš?" zeptal se Leonardo; jakmile však spatřil, co Katsumi provádí, zarazil se. Za chvilinku se k nim připojil i Donatello.
Nyní Katsumi nožíkem odřízla plátek mýdla a potřela jím saie. Pak opět zavřela oči a zjevně v silném soustředění odříkala ještě složitější "zaklínadlo". Bublinky mýdla se velice pomalu začaly pohybovat a vypadalo to, jako kdyby to byla kyselina a prožírala si cestu kovem, vůbec ho však nepoškodila, prostě se tam vstřebala. Saie začala slabě zářit.
Po minutě se objevil mistr Tříska. Zadíval se na Katsumi a zatvářil se překvapeně, avšak zároveň i poněkud nechápavě. Po minutě naprostého ticha se sie rozzářila silným světlem a zase hned uhasla. Katsumi stejným postupem vyčistila i druhou saie. Pak obě dvě vzala a dala je Raphaelovi do ruky. "Možná budou ještě trochu svítit," dodala a odešla.
"Co to sakra mělo znamenat?" rozčilil se Raphael. "Být tebou, jsem rád, že jsou čisté," poučil ho Michelangelo. "To buď rád, jinak jsem z tebe dávno nadělal sekanou," zavrčel na něj Raphael. "Nemám pro tohle žádné vědecké vysvětlení," zavrtěl hlavou Donatello. "Mýdlo není kyselina - a už vůbec ne kyselina, která nepropaluje." "Podle mě je to zase nějaký její trik od toho jejího mistra," uvažoval Leonardo. "Já se jí zeptám," navrhl horlivě Michelangelo. "Ani náhodou, máš domácí vězení," obrátil se na něj Donatello. Jeho bratr svěsil hlavu a odešel do svého pokoje. "Myslím, že slečna Katsumi má poněkud nadpřirozené schopnosti," uvažoval mistr Tříska. "Nikdy jsem neviděl, že by se někdo mohl naučit takto ovládat předměty." "Já se jí zeptám, sensei," navrhl Raphael. "Proč ty?" vrhl se na něj Leonardo. "Promiň, ale tobě musí katany vyčistit někdy jindy, abys s ní mohl mluvit," pokrčil rameny Raphael a rozběhl se za Katsumi.
Ta však v doupěti už nebyla. Napadlo ho, že se zřejmě toulá někde po kanálech, jak mu oznámil Donatello. Vyběhl na chodbu a rozhlížel se, nikde však neviděl ani stín.
Teď si vzpomněl na orientaci ve tmě - Katsumi Donatellovi říkala, že si trochu upravila toto umění. Jakmile se však začal soustředit, jeho saie ho začaly jaksi naplňovat energií. Náhle byl silnější a nějak věděl, kde Katsumi je. Rozběhl se chodbou a zabočil doprava. Pak doleva. Pak znovu doprava. Jakmile však zabočil znovu doprava, vrazil přímo do Katsumi. Vykřikl a upadl.
"Hledal jsi mě?" zeptala se Katsumi. "Ano, hledal," řekl rozčileně Raphael. "A proč?" "Nejdřív se chci zeptat, jak je možné, že moje saie mají v sobě zabudovanou nějakou malou - "Nic takového v nich není," zarazila ho Katsumi. "Je to pouze energie, která poslouchá svého pána. Já jsem je vyčistila, a protože jsou tvoje, jsme nyní nějak propojeni."
"No, alespoň už tě nemusím hledat," oddechl si pomyslně Raphael. "Působí to ale jen tehdy, když je opravdu důležité, abys mě našel," poučila ho Katsumi. "Když se opravdu soustředíš, energie máš v sobě přebytek a propojíš mezi sebou saie, sebe a mě."
"A jak jsi je vyčistila?" zeptal se Raphael zvědavě. "Je to pouze o silném soustředění a vnitřním klidu. Když to uděláš, dokážeš cokoli." "Neříkej mi, žes to dělala poprvé." "Poprvé," přitakala Katsumi. "Ovšem tak silně jako já se zatím soustředit neumíš."
"Skvělé - tak co kdybychom se už rozloučili?" navrhl Raphael. "Ani náhodou," zavrtěla hlavou Katsumi. "A proč?" "To se zeptej tamtoho!" ukázala Katsumi na někoho za Raphaelem. Ten se otočil - a spatřil obrovskou černou postavu se svítícíma červenýma očima. "A jéje," vydechl. "Někdo si tady spletl místo soutěže masek o největší strašidlo." Postava však zřejmě neměla čas na dlouhé řeči. Vystřelila proti nim jakousi prapodivnou zbraň plnou bodců a hrotů; když nezasáhla ani jednoho z nich, spadla na zem a utrhla se.
"Chachá!" zachechtal se Raphael. Jeho smích však brzy utichl. Postava se vynořila ze stínu a oni spatřili ohromnou horu železa, těžkou nejméně tunu.
"Co to zase je?" vykřikl Raphael. "Tebe to nenapadlo? Nejspíš nějaký Stockmanův robot," uvažovala Katsumi. Z robota náhle vyšlehla dýka a rychlostí světla se rozmáchla proti Raphaelovi. Ten stačil jen taktak uhnout, aby mu to neuseklo hlavu, ale ostří ho ještě stačilo říznout na hrudi. Odrazilo ho to ke zdi a musel se o ni opírat.
K tomu z robota vystřelilo kopí. Katsumi hodila jednu svou saie, nabila ji vnitřní energií a saie se zabodla do kopí, které odletělo k protější zdi a rozlomilo se na dva kusy. Robot otočil červené oči k ní a hodil druhou, velice masivně a nebezpečně vypadající zbraň. Určitě by se normálně ve vzduchu neudržela. Mihla se vzduchem a řízla Katsumi do ruky.
"Raphaeli!" vykřikla. Pojď mi pomoct nabít své zbraně zuřivostí!" Raphael se jakžtakž zvedl a soustředil svou zlobu na robota, který mu dost poranil hruď, z níž teď odkapávala krev. "Hoď!" křikla Katsumi a oba dva hodili své dvě saie. Vypadalo to, že když letí vzduchem, slabě září - a jakmile se zabodly do robota, stroj explodoval.
Výbuch oba dva bojovníky odhodil stranou, Raphaela vlevo, Katsumi vpravo. Mezitím co z robota sršely jiskry, Katsumi se zvedla. Rozhlížela se, kam zmizel Raphael - a pak ho spatřila. Její společník ležel na zemi a držel se za hlubokou tržnou ránu, která se silným výbuchem snad ještě prohloubila.
Vrhla se k robotovi a vytáhla z něj všechny čtyři saie - nepoškozené a čisté jako sklo. Pak se sklonila k Raphaelovi a zašeptala: "Mohu ti zastavit krvácení, ale musím saie znovu naplnit..." "Promiň, ale já se teď opravdu natolik soustředit nemůžu," procedil skrze zuby Raphael.
Katsumi tedy sama zvedla jednu svou zbraň, zavřela oči a začala cosi šeptat. Konec saie se jasně rozzářil. "Jenže problém je v tom, že bych ti ji do rány musela zasunout, aby se energie dostala na správné místo a co nejrychleji." "Zkus, co chceš, ale hlavně hodně rychle," poradil jí Raphael.
Katsumi tedy opatrně vsunula zářící hrot saie do rány. Raphael zasyčel bolestí tak silně, že Katsumi málem ucukla. "Už to bude," uklidňovala ho. Pak opatrně konec saie zase vytáhla.
Přestal už zářit, zato rána se rozsvítila. Krvácení přestalo a rána se nepatrně zacelila, stále však ještě byla docela hluboká. Nebezpečí smrti však už bylo zažehnáno. "Vstaň," řekla Katsumi a pomohla Raphaelovi na nohy.
"To tam hrajou pexeso s krysami nebo co?" přemýšlel Michelangelo a chodil v kruhu pořád dokola. "Ach - promiňte, mistře," omluvil se a mistr Tříska pokývl hlavou. "To bych rád věděl, kde zrovna jsou," uvažoval Leonardo. Náhle se otevřely dveře a naskytl se jim pohled na Raphaela, který poněkud kulhal, držel se za hruď a Katsumi ho podpírala. "Nekoukejte na nás a pomozte mi s ním!" rozkázala. I ona krvácela z ruky, očividně si toho však nevšímala.
Michelangelo a Leonardo se vrhli k nim a převzali od ní Raphaela, každý z jedné strany. "Co se vám stalo?" ptal se Donatello. "Neptej se," zarazila ho Katsumi a zhroutila se na pohovku. "Mám ti to zavázat?" "Když chceš," řekla slabým hlasem Katsumi.
Po chvíli se vrátili Leonardo s Michelangelem. "Raph teď musí chvíli ležet," oznámil Leonardo.
"Povíte nám, proč jste tak poranění a proč Raphaelova rána nekrvácí?" zeptal se mistr Tříska Katsumi. "Tomu nebudete věřit," zavrtěla hlavou Katsumi. "Jak se tak na tebe dívám, tak myslím, že za chvíli ti budeme věřit, až se vrátíš s balónkem, ve kterém bude Trhač a ty budeš říkat, že sis ho koupila na pouti," zasmál se Donatello. "Dobře, povím vám to," přisvědčila Katsumi. "Ale čištění zbraní pomocí vnitřní energie bude muset chvíli počkat, než se zotavím."
Další povídka
(LuckyLusy, 5. 6. 2010 14:21)