Povídka od Lin-Shia
21. 1. 2010
Jedné klidné noci měsíc zasvítil na hladinu řeky, takže se zaleskla jako zrcadlo. Krysa, která před chvílí očichávala jakési odpadky před tajemnou budovou, náhle při hlasitém výkřiku okamžitě utekla. "Nyní, Stockmane, když jsou ti tvoji roboti konečně zase funkční, chci vědět, zdali teď budou konečně schopni zničit želvy!" "Jistě, můj pane," zněla odpověď. "Vylepšil jsem jejich zbraně; mají teď pár vychytávek, které nedokážou zastavit." "Výborně," zamnul si Trhač v duchu ruce. "Teď budou mí nepřátelé konečně mrtví." Jakmile odešel, zamnul si ruce i Baxter Stockman: "Nikdo je nedokáže zastavit... ani ty ne." Ovšem nemohl vědět, že je sleduje někdo, kdo je schopen potmě zvítězit i nad mistrem Třískou beze zbraní.
Všechny želvy spaly, kromě Leonarda, který měl tak ošklivé sny, že se rozhodl strávit noc meditací. Stejná osoba, která před čtvrthodinou pozorovala Stockmana a Trhače, se pomalu kradla kanálem. Nebylo ji vůbec slyšet. Jasnýma očima hledala doupě želv, které sledovala již celé týdny. Sledovala je dokonce tak důkladně, že se dostala i přes vstupní dveře, a přitom nepoužila nic jiného než oblečení ladící s barvou zdi. Potichu se kradla místností. I ve tmě rozeznala obrysy tří spících želv; dlouho si trénovala boj a špionáž v noci. Ihned však poznala, že tu jedna chybí. Už se téměř plazila, aby unikla bystrému podvědomí mistra Třísky; potřebovala tu jednu želvu, aby se v klidu mohla s ostatními domluvit, neboť kdyby tak neučinila, nejspíš by za to zaplatila. Teď ji uviděla! Ta želva prováděla meditaci. Dívka neuvěřitelně tiše, ale rychle vytáhla svou saie a zezadu se k Leonardovi blížila. Jakmile byla na dosah, bleskurychle švihla svou zbraní a náhle měl Leonardo ostří přímo na krku. Ovšemže se okamžitě probral z meditace, ale něco mu říkalo, že ten, kdo tu saie drží, nemá nepřátelské úmysly, a tak raději ani nevykřikl. "Probuď ostatní," zasyčel čísi hlas. Nato se saie posunula z jeho krku pryč.
Leonardo rychle zatřásl Raphaelem, který okamžitě vyskočil z postele se saiemi v rukou, zatřásl Donatellem, který se zase rychle posadil, a s Michelangelem musel zatřást dvakrát. S mistrem Třískou třást nemusel, protože ten měl odjakživa lehké spaní. Za chvíli se kolem osoby všichni nahromadili. Raphael na ni vykřikl: "Co vy tady děláte, slečinko? Koukejte zmizet, než se naštvu!" "Páni, nevypadá zrovna přátelsky," ušklíbl se Michelangelo. Měl pravdu; dívka měla dlouhé černé vlasy, japonský obličej a tvářila se stejně jako Raphael.
"To je v pořádku, Michelangelo," ozval se mistr Tříska. "Smím se zeptat na vaše jméno?" "Katsumi," odsekla dívka. "Jak se sem proboha dostala - v noci?" zeptal se Donatello. "Jako kočka v noci," ozval se Leonardo. "Ničeho jsem si nevšiml a najednou jsem měl saie pod krkem." To Raphaela pěkně rozčílilo. "Koukněte, Katsumi, jestli okamžitě nezmizíte z našeho doupěte, tak vám klidně pomůžu!" Katsumi se na něj náhle bleskurychle vrhla a než mohl Raphael uskočit, ležel už na zemi. "Věřte mi, že kdybych vás neobtěžovala, nebyla bych tady," řekla ledově Katsumi. "A ty, Raphaeli, jestli mě budeš pořád přerušovat, může se stát, že ztratím veškeré sebeovládání." "Jak znáte naše jména?" zeptal se mistr Tříska. "Již týdny vás sleduji... a musím říct, že úspěšně. Dnes v noci jsem sledovala Trhače a toho jeho šíleného vědce... sestrojili něco, co ani tady mistr Tříska nedokáže překonat. Jsou to roboti, kteří chtějí za svítání celé vaše doupě vyhodit do vzduchu, aniž byste o tom věděli, a jsou dvakrát rychlejší než vy. Já bych je možná mohla zastavit, ale k tomu potřebuji vaši pomoc." To na želvy dost zapůsobilo. "Co si o tom myslíte, moji synové?" zeptal se mistr Tříska. "Já si myslím, že by nám mohla pomoci," uvažoval Leonardo. "Mám plán."
Mřížku kanálu začaly pomalu osvětlovat paprsky - a než si toho někdo mohl všimnout, rychlí roboti rychle skočili do nejbližšího kanálu a spustili svůj vyhledávací program; zaznamenali však šest forem života. Rozdělili se tedy a každý robot se vydal jiným směrem. Katsumi čekala za rohem, odkud se blížil jeden z robotů. Zálibně si prohlížela svou nablýskanou zbraň; buď zvítězí, nebo snad čestně padne. Přesně v ten pravý okamžik vyrazila a vyřízla robotovi oči, v nichž měl i vyhledávací program. Drobný zkrat robota zaslechli ostatní roboti - a protože běželi v řadě odděleně, každého potkal stejný osud. Jakmile nic neviděli, ze stropu se spustili Leonardo, Donatello, Michelangelo a mistr Tříska; Raphael to stihl dřív a spolu s Katsumi jako dva nedočkaví tygři se vrhli na dva roboty. Ti přibližně jejich směrem vypálili jakýsi paprsek, který vyrýval do země hlubokou čáru. Raphael však uhnul a mezitím co je Katsumi drásala zezadu, bodal je Raphael zepředu, až z robotů zbyla jen hromada kovu. Michelangelo uhýbal před plamenem, který tryskal z díry poblíž robotově hrudi a podařilo se mu podlomit svými nunčaky nepřítelovy nohy, Leonardo uhýbal zase před alespoň deseti řetězi tvořenými ostrým kovem a jakmile to šlo, usekal mu obě ruce, z nichž zase tryskal jiný paprsek, Donatello svou tyčí blokoval kovový oštěp a bil ho do hlavy, v níž měl robot zadání mise, a mistr Tříska uskakoval před ozubenými koulemi a svým uměním ninjutsu brzy svého nepřítele přemohl.
Poté, co všechny zbytky robotů naházeli do vody, přiistoupil Raphael ke Katsumi. "Omlouvám se, Katsumi, že jsem tě tak podezříval," prohlásil omluvným tónem. "Nic se nestalo, s něčím podobným jsem počítala. Všimla jsem si, že máš v sobě podobnou zuřivost jako já, jež z tebe tryská v menších dávkách. Kdybys ji potřeboval někdy zabít, přijď do toho skladu poblíž Trhačova doupěte... můžeme spolu přátelsky bojovat," ušklíbla se Katsumi. "Děkujeme vám, slečno, že jste nás varovala před těmi roboty a vlastně nás připravila na naprosto nečekaný útok, který by pravděpodobně skončil naší smrtí," řekl mistr Tříska. "Byla jsem poctěna, že jsem s vámi mohla bojovat jako spojenec," usmála se Katsumi. "Těším se, až vás všechny zase někdy uvidím, přátelé." Nato se otočila a za chvíli zmizela ve tmě, místy prozářené vycházejícími slunečními paprsky.
Všechny želvy spaly, kromě Leonarda, který měl tak ošklivé sny, že se rozhodl strávit noc meditací. Stejná osoba, která před čtvrthodinou pozorovala Stockmana a Trhače, se pomalu kradla kanálem. Nebylo ji vůbec slyšet. Jasnýma očima hledala doupě želv, které sledovala již celé týdny. Sledovala je dokonce tak důkladně, že se dostala i přes vstupní dveře, a přitom nepoužila nic jiného než oblečení ladící s barvou zdi. Potichu se kradla místností. I ve tmě rozeznala obrysy tří spících želv; dlouho si trénovala boj a špionáž v noci. Ihned však poznala, že tu jedna chybí. Už se téměř plazila, aby unikla bystrému podvědomí mistra Třísky; potřebovala tu jednu želvu, aby se v klidu mohla s ostatními domluvit, neboť kdyby tak neučinila, nejspíš by za to zaplatila. Teď ji uviděla! Ta želva prováděla meditaci. Dívka neuvěřitelně tiše, ale rychle vytáhla svou saie a zezadu se k Leonardovi blížila. Jakmile byla na dosah, bleskurychle švihla svou zbraní a náhle měl Leonardo ostří přímo na krku. Ovšemže se okamžitě probral z meditace, ale něco mu říkalo, že ten, kdo tu saie drží, nemá nepřátelské úmysly, a tak raději ani nevykřikl. "Probuď ostatní," zasyčel čísi hlas. Nato se saie posunula z jeho krku pryč.
Leonardo rychle zatřásl Raphaelem, který okamžitě vyskočil z postele se saiemi v rukou, zatřásl Donatellem, který se zase rychle posadil, a s Michelangelem musel zatřást dvakrát. S mistrem Třískou třást nemusel, protože ten měl odjakživa lehké spaní. Za chvíli se kolem osoby všichni nahromadili. Raphael na ni vykřikl: "Co vy tady děláte, slečinko? Koukejte zmizet, než se naštvu!" "Páni, nevypadá zrovna přátelsky," ušklíbl se Michelangelo. Měl pravdu; dívka měla dlouhé černé vlasy, japonský obličej a tvářila se stejně jako Raphael.
"To je v pořádku, Michelangelo," ozval se mistr Tříska. "Smím se zeptat na vaše jméno?" "Katsumi," odsekla dívka. "Jak se sem proboha dostala - v noci?" zeptal se Donatello. "Jako kočka v noci," ozval se Leonardo. "Ničeho jsem si nevšiml a najednou jsem měl saie pod krkem." To Raphaela pěkně rozčílilo. "Koukněte, Katsumi, jestli okamžitě nezmizíte z našeho doupěte, tak vám klidně pomůžu!" Katsumi se na něj náhle bleskurychle vrhla a než mohl Raphael uskočit, ležel už na zemi. "Věřte mi, že kdybych vás neobtěžovala, nebyla bych tady," řekla ledově Katsumi. "A ty, Raphaeli, jestli mě budeš pořád přerušovat, může se stát, že ztratím veškeré sebeovládání." "Jak znáte naše jména?" zeptal se mistr Tříska. "Již týdny vás sleduji... a musím říct, že úspěšně. Dnes v noci jsem sledovala Trhače a toho jeho šíleného vědce... sestrojili něco, co ani tady mistr Tříska nedokáže překonat. Jsou to roboti, kteří chtějí za svítání celé vaše doupě vyhodit do vzduchu, aniž byste o tom věděli, a jsou dvakrát rychlejší než vy. Já bych je možná mohla zastavit, ale k tomu potřebuji vaši pomoc." To na želvy dost zapůsobilo. "Co si o tom myslíte, moji synové?" zeptal se mistr Tříska. "Já si myslím, že by nám mohla pomoci," uvažoval Leonardo. "Mám plán."
Mřížku kanálu začaly pomalu osvětlovat paprsky - a než si toho někdo mohl všimnout, rychlí roboti rychle skočili do nejbližšího kanálu a spustili svůj vyhledávací program; zaznamenali však šest forem života. Rozdělili se tedy a každý robot se vydal jiným směrem. Katsumi čekala za rohem, odkud se blížil jeden z robotů. Zálibně si prohlížela svou nablýskanou zbraň; buď zvítězí, nebo snad čestně padne. Přesně v ten pravý okamžik vyrazila a vyřízla robotovi oči, v nichž měl i vyhledávací program. Drobný zkrat robota zaslechli ostatní roboti - a protože běželi v řadě odděleně, každého potkal stejný osud. Jakmile nic neviděli, ze stropu se spustili Leonardo, Donatello, Michelangelo a mistr Tříska; Raphael to stihl dřív a spolu s Katsumi jako dva nedočkaví tygři se vrhli na dva roboty. Ti přibližně jejich směrem vypálili jakýsi paprsek, který vyrýval do země hlubokou čáru. Raphael však uhnul a mezitím co je Katsumi drásala zezadu, bodal je Raphael zepředu, až z robotů zbyla jen hromada kovu. Michelangelo uhýbal před plamenem, který tryskal z díry poblíž robotově hrudi a podařilo se mu podlomit svými nunčaky nepřítelovy nohy, Leonardo uhýbal zase před alespoň deseti řetězi tvořenými ostrým kovem a jakmile to šlo, usekal mu obě ruce, z nichž zase tryskal jiný paprsek, Donatello svou tyčí blokoval kovový oštěp a bil ho do hlavy, v níž měl robot zadání mise, a mistr Tříska uskakoval před ozubenými koulemi a svým uměním ninjutsu brzy svého nepřítele přemohl.
Poté, co všechny zbytky robotů naházeli do vody, přiistoupil Raphael ke Katsumi. "Omlouvám se, Katsumi, že jsem tě tak podezříval," prohlásil omluvným tónem. "Nic se nestalo, s něčím podobným jsem počítala. Všimla jsem si, že máš v sobě podobnou zuřivost jako já, jež z tebe tryská v menších dávkách. Kdybys ji potřeboval někdy zabít, přijď do toho skladu poblíž Trhačova doupěte... můžeme spolu přátelsky bojovat," ušklíbla se Katsumi. "Děkujeme vám, slečno, že jste nás varovala před těmi roboty a vlastně nás připravila na naprosto nečekaný útok, který by pravděpodobně skončil naší smrtí," řekl mistr Tříska. "Byla jsem poctěna, že jsem s vámi mohla bojovat jako spojenec," usmála se Katsumi. "Těším se, až vás všechny zase někdy uvidím, přátelé." Nato se otočila a za chvíli zmizela ve tmě, místy prozářené vycházejícími slunečními paprsky.
Komentáře
Přehled komentářů
Až mi je zveřejní. Psala jsem tam další, ale asi nemají čas. Prostě se musí čekat. Pokud je nutně chceš přečíst, můžeš mi napsat na e-mail svou adresu (moje je norwegian.cat@klikni.cz) a žádost, že je chceš, a já je pošlu.
kdy další??
(Alex, 8. 5. 2010 14:34)Přečetla jsem všechny povídky co tu jsou od tebe a moc se mi líbí, kdy se dočkám další???
Povídky
(Lin-Shia, 20. 5. 2010 16:27)